Pozdrav z Dubaje
Přistály jsme s Blaženkou v tom přesvíceném městě. Od letadla jsme jeli křížem krážem nevíme kudy, ale v závěru jsme dojely do letištní budovy. Tam na nás čekali samí muži v bílých košilkách, to by nás zajímalo. kolikrát za den se převlíkají. My nevěříme tomu, že se nepokydají...Ten bílej hadr mají i na hlavě. No my jsme si na hlavu nic nedávali. Nabelhaly jsme po té hale několik kilometrů. Blaženka už trochu skuhrala, že ji bolí nohy. Stoply jsme si ale taxíka a dojely do hotýlku. Bláža se rozvalila na posteli a vůbec jí nevadilo, že já chudák se tísním v koutě. No ale když jsem vytáhla lahvičku vínečka, tak mě přeci jenom na kousek pustila.